Letošní tábor se tradičně odstartoval na Pražské zastávce Kavalírka, kam přijeli natěšení vedoucí a natěšené děti s natěšenými rodiči. Společnými silami jsme všichni nastrkali krosny, kufry a tašky do autobusu a vyrazili vstříc místu, které bylo většině účastníků již důvěrně známé – k táboru u koupaliště pod městem Bezdružice. Tato dvouhodinová cesta však nebyla zdaleka tou poslední, kterou měly naše děti podniknout, neboť hned u zahajovacího ohně první večer se dozvěděly, že letos je jejich úkolem obcestovat celý svět kolem dokola a vrátit se zpět do naší rodné země. Vžily se do role zkušených cestovatelů, kteří se po vzoru knížky „Cesta kolem světa za 80 dní“ od Julesa Verna rozhodli podniknout tuto dobrodružnou cestu na vlastní pěst. Od sepsání tohoto slavného dětského románu však uteklo již 146 let a dnešní moderní doba nabízí nepřeberné množství možností rychlého a pohotového cestování. Proto se naši mladí cestovatelé zavázali k tomu, že to stihnou za pouhopouhých 21 dní! Rozdělili se do 4 cestovatelských družin, každá z nich dostala jednoho průvodce, který jim byl ku pomoci po celou dobu tábora a těšili se na to, že hned další den jejich velká cesta započne.
V neděli je však ještě nečekalo žádné cestování. Vysvětlili jsme jim, že zkušení cestovatelé se nejdříve na cestu pořádně připravují, zjišťují si informace o plánovaných destinacích, nakupují si potřebné věci a seznamují se se svými spolucestovateli. A to se přesně stalo jejich prvním úkolem. Každá družinka si musela ukořistit slovník, vymyslet si vlastní název, pokřik, seznámit se s přednostmi ostatních cestovatelů a jako perličku na dortu si vyrobit vlastního talismana – koberec utkaný jimi samotnými z různobarevných bavlnek. Přístroj na výrobu koberce jim připravil jejich průvodce a společnými silami následně utkali výtvor, který měl ztvárňovat jejich družinku.
Na konci dne předvedli všichni své snahy na společném nástupu ostatním skupinkám a průvodcům. Slyšeli jsme pokřiky, viděli jsme povedené koberce, které hráli nejrůznějšími barvami a zároveň jsme se dozvěděli jména těchto cestovatelských družin, které jim zůstaly po celý zbytek tábora. Žlutá družinka pod vedením instruktorky Sáry a průvodce Kníra nesla název Aviones de Bombardeo (bombardující letadla). Červená skupinka, kde velela zkušená instruktorka Síma po boku průvodkyně Elišky se jmenovala MHD (zkratka pro Mládež Hustých Dobrodruhů), modrá družinka s instruktorkou Kájou a průvodcem Šprynim se pojmenovali Blue Scauts (Modří průzkumníci) a poslední zelená družinka, které společně veleli instruktoka Bára a průvodce David nesli jméno Čeďog.
Po tomto dnu plném příprav jsme si byli jisti, že jsou tito cestovatelé připraveni vyrazit do světa. Hned den následující se proto přesunuli do Itálie, kde bylo jejich úkolem vytvořit těsto na pizzu, nechat ho nakynout a následně si s ním štafetově házet tak, aby ho přesunuli z místa A do místa B aniž by se těsto dotklo země a aniž by si ho z ruky do ruky předávali. Naprosto bezkonkurenční výhra patřila skupince Aviones de Bombardeo, kteří byli při této hře skvěle sehraní.
Tábor se rozběhl na plné obrátky a každý den jsme se ocitli v jiné zemi, která si na nás připravila nějaký typický úkol. Ve Francii se museli cestovatelé obléknout podle poslední módy, ve Španělsku se octli v aréně s býky, které bylo nutno porazit a všechny družinky těmto úkolům statečně čelili. Souboj byl vyrovnaný, na prvním místě se postupně vystřídali všechny skupinky a do toho všeho nám po celou dobu od začátku tábora svítilo sluníčko. Co víc si přát!
Cestovatelé se následně přesunuli do Jižní Ameriky, navštívili Brazílii, Kolumbii, Mexiko a dokonce i Velikonoční ostrovy, kde museli místnímu kmeni pomoct s přesunutím jedné ze slavných soch Moai uprostřed noci. Ať na ně v nejrůznějších koutech světa čekalo cokoliv, poprali se s tím na jedničku a bezproblémově pokračovali dál ve své cestě.
První velký déšť přišel asi až po týdnu stráveném na táboře, což je obrovský nadstandard, který jsme už dlouho nezažili. Navíc deště nebyly nikterak vydatné a celá táborová louka byla opět brzy suchá a připravená pro nejrůznější hry. Sluníčko se na nás tento rok prostě chtělo koukat. Také proto jsme mezi hrami trávili hodně času u koupaliště, kde se děti i dospělí pořádně vyřádili. Po procestování amerického kontinentu a krátké zastávce na sushi v Japonsku se cestovatelé přesunuli do Indonésie, kde na ně dokonce čekala hra odehrávající se v našem koupališti. Museli si totiž doplavat na druhou stranu koupaliště pro předměty, z kterých následně dle návodu vytvořili jedové šipky sloužící pro lov v pralese. S těmito šipkami se poté trefovali flusačkou do divokého kance ztvárněného jednoduchým kartonovým terčem.
Po této hře již byli naši cestovatelé za půlkou své dlouhé cesty. Pomalu, ale jistě se vraceli zpět k Evropě, kterou teprve před pár dny opustili. Jejich kroky vedly dál přes Indii, kde připravovali místní jídlo s tradičním kořením jako je kardamom, skořice a masala. Následně se vydali do Saúdské Arábie, kde čelili písečné bouři a poslední zastávkou před návratem do Evropy byl Egypt, kde si zahráli na Césara flirtujícího s Kleopatrou a vytvářeli formace, jako kdysi vytvářeli na jeho rozkaz vojáci.
Pak už jsme pomalu začali cítit vůni domova. Táhla nás k sobě rychle přes Řecko a poté přes Chorvatsko, kde se ještě děti stihly smočit v Jaderském moři a zahrát si vodní házenou jako na klasické dovolené. Všechny země byly úspěšně za námi a před námi se otevírala ta nejkrásnější a nám nejznámější – Česko. Děti se proto společně se svými průvodci vydali na úplně poslední cestu, cestu domů. Byla to pro ně závěrečná etapa, která finálně rozhodovala o umístění družinek. Každá družinka šla jinudy, protože si cestu mohli sami pozměnit podle toho, jak se umisťovali v ostatních hrách během tábora. Chodili po šifrách v okolí tábora a luštili krátké texty o těch nejkrásnějších místech naší země. Dozvěděli se zajímavosti například o Pravčické bráně, Lednici, Třebíči, Telči, Českém Krumlově a tak dále. Tato místa měli zakreslit na slepou mapu ČR a tu potom v táboře odevzdat. Všechny skupinky to statečně zvládli, první skupinka (MHD) dorazila již okolo druhé odpolední následujícího dne a poslední skupinka (Blue Scauts) přišla před devátou večer. Večer se tedy všichni úspěšně uchýlili do spacáků ve svých stanech a spali poklidně v táboře, zatímco přemýšleli nad tím, jaké bude jejich umístění, neboť se nehodnotil pouze návrat do tábora, ale i slepá mapa, která mohla družinkám jak přilepšit tak přihoršit.
Konečné umístění se dozvěděli v pátek, poslední den v táboře. Na prvním místě se umístili Mládež Hustých Dobrodruhů, na druhém Aviones de Bombardeo, na třetím Čeďog a na čtvrtém Blue Scouts. Všechny družinky byly však odměněny sladkostmi za to, že takové dobrodružství zvládli a podařilo se jim obejít svět kolem dokola. Večer tradičně proběhl slavnostní závěrečný oheň, vyhlásilo se bodování jednotlivců, které tento rok ovládli ve starších Buchy a v mladších Adinka a bodování stanů. Pro velký úspěch jsme si poté zazpívali písničku Džíny od Lucky Vondráčkový, která se (ne)šťastnou náhodou stala jakousi hymnou celého tábora. Na rozloučenou nám pak připravil průvodce Malčán ohnivou show a Dan s průvodkyní Ančou show světelnou. Ani potom se však nikomu nechtělo jít spát, protože všichni věděli, že je to poslední noc na místě, které nám všem začne hned zítra chybět. Proto se ještě večerka oddalovala zpěvem u ohně a spát se šlo až před půlnocí. Další den už se jen všechno dalo do tašek, krosen a krabic a když se na parkovišti před táborem objevil autobus, bylo jasné, že je letošní ročník toho nejbáječnějšího tábora za námi.
Mám dojem, že tento rok byl tábor obzvlášť povedený, děti se usmívaly na vedoucí, vedoucí se usmívali na děti, na nás všechny se usmívalo přes den sluníčko a přes noc hvězdy, a všechno bylo tak, jak má být. Nezbývá tak nic jiného, než vyčkat do dalšího července a dalšího dobrodružství, které už se na nás určitě chystá.
Mějte se krásně a ještě jednou moc všem děkuju za báječné dny, kterým se nic jiného přes rok nevyrovná!
P.S. Jen za tebou ty džíny jdou, ať dělám co dělám tak k TOBĚ mě to táhne blííííííííž!
Adélka