První větší setkání našich dětí, mládeže a nás vedoucích proběhlo po přežitých povodních a před posunutým nástupem do škol v polovině září. Výjezdní akce se zúčastnili i děti z dětského domova v Horních Počernicích. Cílem naší víkendové akce byla moje skromná chatička v Mezně u Tábora. I přes lehké zhoršení počasí, hlavně větší zimě, se podařilo nasázet veškeré osazenstvo včas v pátek do vlaku. Cestou se bez ujmy na zdraví i věcech podařilo přestoupit, ale horší už to bylo v Mezně na výstupu. Po opadnutí euforie z výstupu a rozkoukání se na nádraží, přišlo nemilé zjištění. Chybí spacák. Co teď? Zděšené pohledy létaly mezi všemi přítomnými. Někteří se vzpamatovali rychleji, jiní ještě nechtěli potvrzené skutečnosti uvěřit. Došlo i na slzy. Milan pohotově naskočil do přistaveného vozidla a vlak v Sudoměřicích dohnal. Zde již měli na nádraží zprávu o naší ztrátě, a tak vše dobře dopadlo. Ať žijí České dráhy.
Krátkou procházkou jsme se dostali na chatičku, kde se všichni po ubytování vrhli na opékání buřtíků. Dlabanec je dlabanec. Pro málo místa u ohně jsme se přesunuli na večer do chatičky a hráli vtipné hry. Jako obvykle mělo úspěch Pako a překvapivě i předvádění filmů. To dětem vydrželo i na cestě v neděli domů. Ráno nás přivítalo sluníčko a proběhla snídaně prakticky v trávě. Po té již začala dlouho Danem a Luckou připravovaná výroba masek ze sádry. Jako ukázka byl použit obličej „(ne)dobrovolníka“ Fandy. Ten vypadal. Potkat ho v noci v lese s maskou na obličeji utečou úplně všichni i lesní zvěř. Pak přišli na řadu všichni ostatní včetně nás dospělých. Byla to u některých pěkná muka. Sranda musí být. Více či méně vydařené výtvory jsme pak nechaly na sluníčku schnout a dali si výtečný gulášek od Milana. Jak ten vaří, to je pohádka. Pro děti byla na odpoledne připravena mini pouť, která se letos na táboře nestihla a ještě se uskutečnily hry v lese pod vedením našich talentovaných nastupujících vedoucích. Pro zpestření připravil Lukáš obdobu vejcoprsku, ovšem s balónkem naplněným vodou. Hra byla dost akční a hlavně vlhká. Balónky létali vzduchem a stateční chytači s proměnlivými úspěchy se je snažili chytat. Chybička při chytání znamenala prakticky vždy umokření oděvu chytače.
Při minipouti probíhaly i pokusy Dana a Milana o výrobu lízátek za asistence dětí. Po určitých potížích se podařilo hmotu vyrobit a odlít do formiček. Dokonce to mělo i dobrou chuť. Pak již přišla hlavní, dlouho očekávaná část naší víkendové mérendy. Na zahradě se objevil provizorní gril a u něho s bravurností mu v této činnosti vlastní poletoval, sotva se země dotýkal Fanda. Upekl nám všem fantastické pochutiny a poživatiny, které předtím připravil opět Milan . K tomu u provizorního baru probíhala ukázka a ochutnávka všech možných ovocných koktejlů míchaných a rozlejvaných Luckou. K tomu všemu hrála populární hudba a pohoda zaplavila celé okolí. V pozdních nočních hodinách poslední vytrvalci šli nedobrovolně na kutě a vše se ponořilo do tmy a ticha.
V neděli ráno nás čekalo nemilé překvapení v podobě velice chladného počasí a zatažené oblohy. Po snídani v garáži se všichni vrhli na dodělání masek, především na barvení a dozdobení. Některé masky byly opravdu zdařilé. Také se děti pustily do vyrobených lízátek, které přes noc v lednici ztuhly.
Bylo to všechno prima, ale dva dny je strašně málo. Tábor, to je něco jiného. Už aby byly zase prázdniny a mohli jsme odjet na tábory do Bezdružic. Již při nasedání do vlaku začalo pršet, a tak se vlastně i trochu symbolicky uzavřely letošní prázdniny a pomalu začalo hrozné školní období. Filip
Spolek přátel Bezdružic
