Tak jsme zase po menší pauze zopakovali pro děti vánoční akci. Nejednalo se o jen tak obyčejnou "vánoční besídku" ale o nefalšované vánoce našich prarodičů. V centru zájmu dětí tedy nebyly dárky typu počítač a lego, ale zajímavosti o vánočních svátcích, pranostiky a hlavně zvyky.
Páteční noční příchod ze Sychrova na naší chalupu byl zjednodušen přítomností auta, přeci jen čtyři kilometry s batohy a spacáky na zádech není pro děti žádná radost. Večer už moc programu nebylo - nějaké ty hry, hygoška (zuby a spol.) a hurá do pelechu. Pro nás vedoucí nastala druhá směna - příprava na bramborový salát, kuřecí řízky, zítřejší zvyky a na poslední chvíli balení dárků (malých drobností) pro děti.
V sobotu ráno po snídani - vánočka, jak jinak - jsme začali s přípravou ozdob. Papírové řetězy zvládli i vedoucí, ale vystříhávat postavičky nebo kreslit "PéEfkka", to už bylo těžší. A tak zatímco holky z řad vedoucích pomáhaly dětem a dělaly salát, čekala na kluky fajnovější práce. Nadělat dřevo, které během víkendu spálíme. Obědvali jsme moc dobrou Vendulčinu čočkovou polívku a po malém odpoledním klidu vyrazili ven. Myslím,že z dětí si nejvíc užil sněhu vedoucí Dan. Lucie sice před víkendem noci upila, ale dne nepřidala a pro nedostatek světla jsme šli do tepla chalupy. Čekalo nás to nejlepší. Večeře, zvyky koledy a dárky.
Víte například, že vánoční stromek má v Čechách dvousetleté výročí? A že dlouho se věšel špičkou dolů? Že v Nizozemí nosí dárky Papa Noel a v Itálii čarodejnice? Tyto a mnoho dalších zajímavostí jsme si řekli při zdobení stromečku a chystání večeře. Pak to přišlo. Salát a řízek - mňam, mňam. Večeře za svitu svíček ze svícínků,které vyrobily děti, to je romantika. Koledy nám příliš nešly, ale o to přirozenější to bylo. Naopak při rozdávání dárků se děti činily o sto šest. Musím vás varovat. Podle naší předpovědi počasí z cibulových šlupek budou v roce 2003 nejdeštivější měsíce březen, květen, říjen a listopad. Příliš mnoho dívek by si mělo dát pozor na nápadníka od písmene "P" (šlupka z jablka). Zvlášť, když půjdou z domu (pantofel).
Lití olova byla kapitolka sama pro sebe. Na bezpečnost jsme samozřejmě dbali Zvlášť, když lily děti. Ale pak, když už děti byly dál a lili si vedoucí...Vendulko!! Jau,proč já?
Málokdo si troufl odhadnout, co mu to vlastně vychází,nejčastěji jsme tipovali hodně nemocnou chobotnici.
Nakonec vše dopadlo výborně. Ačkoliv jsme si v neděli ráno opravdu DLOUHO hráli, tak jsme vlak v Turnově stihli a vyrazili do Prahy.
Mirek
Spolek přátel Bezdružic
