Letošní CykloTábor se přesunul z loňského Sloupu v severních Čechách o něco jižněji do Doks u Máchova jezera. Ubytování jsme měli zajištěno v penzionu PRE přímo v srdci městečka K.H. Máchy.
S různými odjezdy a příjezdy lidiček nás bylo v místě konání přes dvacet cyklistů. Cesta vlakem proběhla bez větších problémů a kola tranzitem dorazila také v pohodě. Ve středu ráno proběhla nutná generálka kol (utažení šroubů, pumpování, kontrola brzd….) a po obídku byla na pořadu krátká cvičná projížďka. Ta se změnila v delší náročnější cca 34km dlouhou vyjížďku kolem Macháče a Bezdězu. Na první den to byl docela nářez a to nás čekal druhý den celodenní výlet na Kokořín. Cíl celodenního výletu jsme druhý den změnili a jeli pouze na hrad Housku. Počasí nám moc nepřálo (ziminka a nutná zastávka na čajíček, ale hlavně, že nepršelo. Po dni klidu jsme v sobotu vyrazili na druhou velkou vyjížďku a to do Zákup na zámek. Cesta tam uběhla až obdivuhodně rychle a bez větších potíží. Na zámku se střídala jedna svatba za druhou. O rychlém obřadu uvažovali i Toňas s Bárou. Bohužel to ztroskotalo na zarputilém postoji Báry, kdy se po případné svatbě nechtěla vzdát svého příjmení Kafková. A posuďte sami, že Antonín Kafka není zrovna nejlepší.
Prohlídka zámku (měli jsme pěknou paní průvodkyni sami pro sebe) byla moc pěkná (průvodkyně také) a laškování s medvědy v podhradí završilo náš sobotní cíl výpravy. Cesta zpět se trochu zdramatizovala jen co jsme vyjeli ze Zákup. Na mapě asfaltová cesta se po chvíli změnila v blátivou stezku, končící u ohrady s krávami. Všechny nás přišli přivítat a nám nezbylo než se přes ohradníky probíjet směrem k domovu. Než jsme se dostali na normální silnici skončili jsme u koho si na zahradě, ale nakonec jsme dosáhli vytouženého asfaltu.
Hurá. Ovšem předčasně.
Ještě jsme museli překonat jedno bahnité pole s posekanou kukuřicí a hurá do lesa na zpevněné cesty. A ouha. Les velký, hluboký a byl plný různých cest a cestiček a také protkaný červenou turistickou značkou na kterou jsme nechtěli, ale neustále jsme se na ní vraceli. Po hodině jsem musel ač nerad konstatovat, že nevím kde jsem. Děti začali svačit a apaticky posedávat v lese. Vyslali jsme zvědy všemi směry. Ke slovu se dostaly i vysílačky a když nám Toňas s Lehim do vysílaček tvrdili, že narazili na žlutou turistickou značku i když v mapě nikde nebyla začalo to být na pováženou. Také se blížil soumrak a k domovu daleko. A jak to dopadlo? Žlutá turistická značka tam skutečně byla (mapu jsem demonstrativně pošlapal) a vedla správně k domovu. Když jsme se konečně probojovali z lesa a překročili řeku Ploučnici byla jen otázka času dostat se domů. Šťastně jsme to všichni stihli za světla. Děkuji všem co se zúčastnili, jak z řad dětí tak dospěláků. Nelze také zapomenout na pomoc tranzitářů Romína, Budula a Petra Kollegara při zajištění odvozu a přívozu kol a jiného potřebného materiálu.
Perličky z akce:
- Martin Hrubý (18 let) si v sobotu po příjezdu z celodenního výletu hezky umyl své kolo a utřel vše potřebné do místního froté ručníku. Když to druhý den spatřila paní správcová, málem to s ní praštilo. Slovy „ty froté ručníky jsou naše nejlepší“ šla do mdlob.
- Martin Černý na rozjížďce tak poskakoval po lesních cestách na své Meridě, až se mu zlomil rám kola. Pak s kolem v ruce kráčel pět kilometrů do Doks. Ještě, že se mu nic nestalo. Když mu Milan nabídl své kolo, odmítl se slovy „když můžeš jezdit v BMW nepojedu přeci ve Škodovce a odjel domů.
- Martin Hrubý měl klíště v pupíku….
- a snad na závěr. Místo nedělní sekané s bramborovou kašičkou byly k obědu naservírované párky, protože slovy Lucky „je to jednodušší na ohřívání“. Nó, to je bašta……Nó, nic.
Filip