Spolek přátel Bezdružic

Ahoj.
Léto uteklo jako voda, viď? Rychle se ochladilo a začal podzim. Ale to také znamená, že byly podzimní prázdniny a s nimi jako každý rok náš Cyklo tábor se Spolkem. Vydařil se stejně jako ty předchozí, takže pokud jsi s námi byl, jistě potvrdíš mé řádky a pokud jsi s námi letos nebyl, tak si to příště rozhodně nenechej ujít!
Tento rok vyšel státní svátek 28.10. na sobotu, takže celé prázdniny byly o den kratší, ale to nám cyklistům nevadilo. Ve středu 25.10. už byla početná skupinka 14 juniorů a 6 senior cyklistů nastoupena na nádraží Braník a připravena na velkou jízdu! Někteří neváhali a vyrazili do penzionu Démon v Prosečnici u Kamenného přívozu na kole podél Vltavy romantickou cestou. My ostatní jsme ale pohodlně nasedli do vláčku, kola naložená a svačiny připravené. Naneštěstí byla ale na trase od Zbraslavi do Jílového výluka, takže jsme si s koly trochu zacvičili a museli tak absolvovat přesun z vlaku do autobusu a po 10ti minutách zase z autobusu do vlaku. Ten nás pak zavezl krásnou cestou až do Prosečnice. Z nádraží to byl kousek k ubytovně. Tím ale dobrodružství neskončilo. Ubytování byla taky bojovka, jelikož postelí bylo o něco méně než jsme čekali (skupinka důchodců z Maďarska zabrala poněkud víc místa). Takže jsme se uskromnili, dali si polévku a plni očekávání jsme šli do hajan. Ti, co jeli na kole dorazili sice za tmy, vyčerpaní několika kopci, které narušily idylku terénu, ale patřičně hrdi na svůj výkon. To jsme samozřejmě ocenili!
Následující dny bylo počasí jak vymalované, lepší jsme si přát nemohli. Ve čtvrtek jsme dopoledne seřídili kola, dali pár míčových her a hned po obědě jsme nasedli po skupinkách a vyrazili postupně do Týnce nad Sázavou. Tam se skupinky rozdělily a podle svých sil vyrazili na další trasu. Všichni se kochali podzimní přírodou a vychutnávali si pohodu… Stejně tomu bylo i v pátek. Bohužel ten se stal osudným pro Jakuba Míku, který při kochání se narazil na kole do plotu a rozříznul si ruku. Statečně došli pár minut do penzionu a pak už se jelo do Benešova na šití. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale Jakub se s kolem musel rozloučit, tatínek si pro něj večer přijel. My ostatní se ale i v sobotu vydali na kola. Každá skupinka si naplánovala vlastní trasu, tak aby se na oběd všichni vrátili. Odpoledne už nevyjeli všichni, někteří zůstali a hráli venku nohejbal. Ti vytrvalí ale opět usedli do sedel a vyjeli. V podvečer začalo trochu pršet, takže někteří i trochu zmokli, ale večer jsme se všichni sešli u večeře v teple. Zahráli jsme nějaké hry, Maďaři si objednali živou muziku, tak jsme si je taky poslechli a pak rychle usnuli.
Neděle značí konec. Kola jsme nechali odpočívat, zabalili jsme si věci a těsně před obědem jsme pěšky vyšli do lesa do Vlčí rokle. Svítilo opět sluníčko, což nás moc těšilo. Les byl plný barevného listí. U vlčí rokle jsme se museli otočit a jít zpět na oběd, neměli jsme čas pokračovat dál, takže, kdo je zvědavý, co se tam dál skrývá, musí tam vyrazit znovu někdy jindy. Po obědě si někteří rodiče přijeli pro své ratolesti, my ostatní jsme vzali zbývající kola a přesunuli se na vlak. Znovu jsme si užili výluku, ale už jsme byli dobře připraveni. V Praze jsme byli úderem 5h, rodiče už nás netrpělivě vyhlíželi na nádraží.
Tak zase za rok ahoj, cyklistice ZDAR!
Vendula