Letos, již po čtrnácté, jsme vyrazili do hor na lyžařský výcvik. I když lyžařský výcvik přestává být přesné označení, protože rok od roku se rozrůstá počet snowboarďáků, kteří se naší akce také účastní. Takže jaký název pro příští rok? Tímto vyhlašuji soutěž o nové pojmenování našeho zimního pobytu (alespoň se pozná, kdo vůbec čte naše zápisy?). Své nápady můžete vkládat do diskuse na spolkových stránkách, a pokud autor vybraného názvu s námi pojede i příští rok, bude na něj čekat zajímavá ódměna!
A jak tedy náš týden na horách vypadal? V sobotu 27.2. jsme na Ladronce nastoupili do autobusu, naložili všechna zavazadla a vydali se směr Rokytnice nad Jizerou. K chatě Zlatá vyhlídka, která leží hned vedle sjezdovky Studenov, nás čekal menší výšlap, ale všichni jsme to úspěšně zvládli a přežili i báječnou Filipovu zkratku. Nakonec jsme se dočkali i zavazadel, které po pár hodinách dorazily, protože na místních svazích asi působí jakási záhadná sílá, která způsobuje poruchy roleb…
Celý týden nás pak čekalo lyžování a snowboardování na sjezdovkách na Studenově a ti zdatnější vyrazili dvakrát přes kopec i do Harrachova. Ze začátku týdne to vypadalo, že poměrně teplé počasí nám udělá díru přes rozpočet a sjezdovky budou za chvíli bez sněhu, ale v půlce týdne se počasí obrátilo a my si užili i pěkné chumelenice a nově napadlého čerstvého sněhu.
Jako již tradičně zakončení týdne proběhlo v pátek závodem v superobřím slalomu, který se bohužel konal za velmi nepříznivého počasí. Zima a sněžení téměř odradily některé závodníky, aby ze sebe vydali ten nejlepší výkon. Počasí hold poručit neumíme…. Skvělé však bylo, jak všichni zvládli projet vytyčený slalom a to dokonce i ti, kteří na začátku týdne stáli na lyžích nebo snowboardu úplně poprvé a dokonce svým časem bojovali i o medaile! Tak pokud to nevyšlo letos, určitě to na medaili bude stačit příště!
Týden jsme si zpestřili spoustou zábavných her, výletem do Rokytnice, závody na kluzácích a hlavně závěrečnou diskotékou a po které nás už čekalo jen balení a cesta dolů a domů. Super bylo i to, že si na sjezdovkách nikdo nic nezlomil ani nepohmoždil a že jsme si úplně ušetřili návštěvu u místního doktora. Jedinou vážnější c horobou byla Tadeášova angína, která na nikoho naštěstí nepřeskočila a skřípnutý prstík Kubíka, který již ví, že do dveří se prsty nestrkají.
Díky všem dětem i vedoucím za skvělý a pohodový týden a doufám, že si to všichni hezky užili, stejně jako já a budu se těšit, že se všemi zase uvidíme příští rok. A kde to bude? To se musíme nechat překvapit, co pro nás vymyslí Frgy.
Zapsala Jana