Letos, již po pětadvacáté a pod hlavičkou SpB po patnácté, se konal tábor v Bezdružicích. I po takové době dokázal tento tábor být v něčem jedinečný - byl vůbec nejkratší za celou svou historii. Vyrazili jsme do Bezdružic „pouze“ na 18 dní. Trochu jsme se báli, jak to všechno do té zkrácené doby nacpeme, ale myslím, že jsme to zvládli a žádné naše oblíbené aktivity a hry jsme kvůli tomu nemuseli vynechat.
Ve středu se rozdávalo vysvědčení a my už ve čtvrtek ráno byli všichni nachystaní na Ladronce, abychom vyrazili směr Bezdružice. Odjezd se trochu zpozdil kvůli dopravnímu kolapsu, ale co by člověk čekal první den prázdnin…. Odpoledne po příjezdu a pátek byly ve znamení prací v táboře a poznávání, jak to vlastně na našem táboře chodí a kdo vlastně je kdo. Bylo s námi hodně nových lidí, což bylo super. V pátek večer konečně došlo na slavnostní zahajovací oheň, který nám zapálil Tomík jako palivec. U ohně jsme měli nečekanou návštěvu ze záhrobí – kapitána Flinta, který nám sdělil tajemství o svém zakopaném pokladu, a my jsme na nic nečekali a hned druhý den jsme vytvořili posádky a s mapami v rukách jsme se vydali na Ostrov pokladů, poklad najít. Posádky jsme měli čtyři – Blady Mery pod velením kapitána Michala, Dalekohled ze země mrtvých kapitána Davida, Kormidlo moří, kterému velel kapitán Roman a také Mořskou Ďasici kapitána Tomáše. Také nesmíme zapomenout na naše dvě pirátské miniposádky, které svůj poklad našli dříve a mohli tedy v klidu odplout domů již za 9 dní.
Téměř celých osmnáct dní nám přálo krásné počasí, někdy až moc krásné, člověk už těch veder měl po pár dnech dost, ale zas lepší než kdyby celou dobu pršelo. I deště jsme se nakonec dočkali a to pořádného. Naštěstí to bylo až předposlední noc. V noci byl takový vichr, že se zlomilo několik stromů na parkovišti a dokonce i špička smrku, který je v táboře u záchodů. I přesto, že bouřka vypadala poměrně hrozivě, k žádným škodám v táboře nedošlo. Jen se tím pokazil závěrečný oheň. Bohužel v sobotu k večeru se opět rozpršelo a tak jediné co se nám (tedy Tomášovi) podařilo, bylo oheň asi v deset hodin zapálit, když se déšť uklidnil, ale za půl hoďky už zase lilo jako z konve a my se letěli schovat do jídelny, kde proběhl improvizovaný stůl hojnosti.
A jak jsme se vlastně jinak měli? Já myslím, že dobře. Hráli jsme spousty her na moři i na souši, koupali se v koupališti a užívali jsme si klídek a prázdninovou pohodu. Doufám, že se všem námořníkům, kteří se vydali na plavbu na Ostrov pokladů, s námi líbilo, a že pojedou příští rok zas.
Děkuji všem za perfektních 18 dní – všem plavčíkům, lodníkům, důstojníkům, kormidelníkům i kapitánům. A hlavně také admiralitě, jmenovitě Toňasovi Kruťasovi – viceadmirálovi, který to měl vše pod palcem, Tomíkovi a Janě za dobré papání, Terce za starost o všechny, kteří trpěli mořskou nemocí, Barince za báječné hospodaření, Vendulce, Kikině a Jítě za starost o baby piráty, Pétě a Frgymu za pirátský převrat a dále také Lukášovi, Vaškovi, Lehimu, Arnymu a Lucce a v neposední řadě Filipovi za to, že s mým přispěním jsme mohli všichni plout na Ostrov pokladů, být přepadeni piráti, získat poklad a prožít další mnohá dobrodružství.
Janička
Výsledky CETEH:
1. Mořská Ďasice
2. Blady Mery
3. Dalekohled ze země mrtvých
4. Kormidlo moří
Spolek přátel Bezdružic
