Obloha v sobotu ráno slibovala krásný víkend a tak jsme vzali zabalené batohy, ešusy, spacáky a další vybavení pro pobyt v přírodě a pelášili na Hlavní nádraží v Praze. Zde už jsem čekal já na další účastníky, kteří chtěli zažít něco mimořádného, co v běžném městském životě nezažijí....tedy vandr neboli čundr se Spolkem. V zastoupení dětí a to Járy, Ellen, Matěje a Tomáše a vedoucích Frgyho, Ondry, Bari, Vendy, Tomíka, Zuzky a Arnyho jsme uháněli rychlíkem směr sever. Nemohu zapomenout na čtyřnohého kamaráda Hopa, který se nám postaral o nejednu vtipnou scénku v našem dvoudenním putování. Rychlík jsme museli v Děčíně opustit a přesednout do couráku, který nás dovezl do Shöny v Německu. Zde se nám odkryl krásný pohled na Hřensko a jeho dominantu s pískovcovými skalami. V našem suchozemském cestování nám ale bránilo Labe, proto jsme využili služeb místního převozníka s motorovým člunem.
Teď už nám nic nebránilo pustit se do panenské přírody Českého Švýcarska. Poté co Hop místním trhovcům označkoval jejich vystavené zboží a tím ho přijal za své, jsme pokračovali po červené turistické značce pořád do kopce s jasným cílem a tím byla Pravčická brána. Pravčická brána je skalní oblouk vzniklý v pískovci, který jsme si vychutnali včetně krásných výhledů na pískovcové skály nebo chůze po různých cestičkách a schodištích přímo ve skále. Odpočinutí a plni dojmů náš čekala cesta na Mezní Louku. Chůze nám trvala asi dvě hodiny, a proto jsme na Mezních Loukách odměnili v místním stánku různými dobrotami a pamlsky. Hlavní správce mapy a průvodce Arny měl nyní pouze jediný úkol: najít převis, pod kterým již spal. Asi po necelé hodince jsme měli pod převisem připravené spaní a natahané potřebné dříví pro ohřev večeře. Špekáčky a hrachová polévka nám přišla vhod a večer nás Ondra uspal zpěvem a hrou na kytaru. Jediný kdo měl problém, když si šel lehnout byl Frgy, který vyhánělHopa ze svého spacáku.
V neděli ráno nic nenasvědčovalo, že by se nám mělo pokazit krásné počasí a ani se tak nestalo. Po vydatné snídani a Toňasovu výborném černém čaji jsme si dali prudký výstup na Malou Pravčickou bránu. Naštěstí byl krátký a tak jsme se po ránu pěkně protáhli. Tak nám Arny oznámil, že nás čekají pozůstatky loupeživého hradu Šaunštejn, který je přímo ve skále. Jak již název napovídá, jedná se o hrad neboli tvrz, kde se ukrývali loupeživí rytíři a podnikali odsud své cesty za majetkem bohatých kupců. Hrad jsme prolezli skrz na skrz a musím přiznat, že to byl zážitek.
Den se pomalu překulil do druhé poloviny, a tak jsme museli vyrazit směr Česká Kamenice, kde nám v šest hodin jel vlak. Po opuštění Národního parku České Švýcarsko jsme se stavili na kofolu ve Vysoké Lípě, kde Hop začal demolovat místní označení výkopů. Cestou jsme viděli torzo kamenného Dolského mlýnu, pár bývalého opevnění tzv. Ropik. Zanedlouho jsme si udělali mexický guláš v kotlíku a vyrazili přes Srbskou Kamenici do Filipova, kde už to bylo kousek na nádraží v České Kamenici. Tak jsme si rozdali zbytek sladkostí a uháněli směrem Děčín, kde nás čekal rychlík do Prahy. V našem hlavním městě jsme kolem osmé večer předali děti a sami unavení, ale spokojení a plní zážitků padli do postelí.
Děkuji všem za krásný vandr a těším se na jaře na další toulku naší krásnou zemí. Pro informaci jsme ušli cca 31km.
Toňas