Den, k dnu, týden k týdnu, rok k roku. I letos jsme se sešli u odjezdu na cyklotábor 2012, který se konal v Kožlanech.
Všem nám bylo jasné, že si cyklo užijeme, i když předpověď neslibovala teplé ani slunečné počasí. Ve středu jsme se tedy sešli na Zličíně, abychom už konečně odjeli. Nevím jak vy, ale já jsem se už nemohl dočkat, až tam budeme.
Teplá večere, zabydlet se, a honem do hajan. Další den ráno jsme vyrazili v předem rozřazených skupinkách na výlet, odpoledne nám dokonce svítilo sluníčko. Poprvé a asi na naposled. Místní krajina nám nabízela neskutečné množství blátivých cest a dokonce i brodů. Všichni jsme sice byli od bláta až po uši. Nikdo však neprotestoval. Děti se dokonce chtěli vrátit tou samou cestou. Pátek měl být ve znamení delšího výletu, a tak jsme se v trošku pozměněných skupinkách vydali znovu na cestu. Ten den nám počasí tolik nepřálo a ke konci výletu dokonce začalo pršet, tak jsme byli nuceni se schovat v místní hospůdce a dát si teplý čaj. Konečně jsme byli zpět v penzionu. Mohli jsme se těšit na další den... Již ten večer však začalo sněžit a nepřestalo až do rána. Napadlo asi 5 cm sněhu. Myslím, že to bylo poprvé v historii cyklotáborů. A tak místo výletu na kolech jsme si pustili film Doba Ledová 4, následně po obědu jsme se vydali do blízkého muzea Kožlany, kde jsme se dozvěděli, že se zde narodil československý prezident Edvard Beneš. Po návratu jsme se navečeřeli, zahráli si super hry na rozloučenou, dostali diplom s počtem ujetých kilometrů a nějaké ty odměny.
Tentokrát o den kratší cyklistický tábor uběhl hrozně rychle a my se museli loučit na Masarykově nádraží v Praze.
Chtěl bych poděkovat všem, co se zúčastnili příprav (Lehi, Ondra)a i cykla samotného. Děkuji.
David