Je tu druhý ročník vandru. Opět si ho vzal pod svá křídla Toňas a cestu naplánoval nejzkušenější vandrák Arny. To je samozřejmě záruka největší kvality a zábavy. Celý týden před vandrem nám rosničky z televize předpovídají krásné počasí a já už se prostě nemůžu dočkat.
Je pátek 6.9.2013. Sraz je na Holešovickém nádraží, kde se všichni scházíme, bohužel v nevelkém počtu. Z vedoucích si nenechali akci ujít Toňas, Bari, Arny, Zuzka, Terka, Frgy, z mladších jeli Špryni, Matěj, Jára a nejmladší člen naší skupiny, pes Frank . Do autobusu jsme se jen tak tak vešli a to díky místenkám. Z autobusu po dlouhé a úmorné cestě vystupujeme v malé vesničce Zakšín na Kokořínsku. Po asi půlhodinové cestě se dostáváme ke skalnímu převisu, kde budeme nocovat. Nasbírali jsme si dřevo, udělali si na ohni buřtíky, chvíli pokecali a šli na kutě.
V sobotu ráno vstávačka, prohlídka Pustýho zámku, který byl pár kroků od místa nocování a hurá na cestu. Čekalo nás cca 16 km, takže nic, kvůli čemu bych volal domu J. Vyrážíme směr Rač, kde nás čekala krásná vyhlídka do krajiny. Zde jsme si udělali i pár krásných hromadných fotek. Před stoupáním na horu Nedvězí Arny vyhlašuje závod. Účastní se akorát on a Špryni s Matějem. Arny si myslel, že nemůže být poražen, ale v závěru stoupání ho kluci úplně vymazali z cesty. My ostatní s obrovským odstupem a kyslíkovým dluhem jsme horu také pokořili. Dáváme si lehký odpočinek a koukáme po krajině dalekohledem.
Z Nedvězí jsme se vydali po žluté. Další zastávka byla v Osinalicích, kde jsme si dali pauzu a lehké osvěžení v tamních stájích. Nikdo ještě netušil, že nás opět čeká slušný výstup na rozcestník Pod Supí horou. Tady si děláme obídek. Po guláši se jen zaprášilo. Nezbývá nic jiného, než nandat krosny na naše unavená záda a vyrazit. Po žluté se dostáváme do Dolní Vidimi, kde nad mapou řešíme kudy dál. Pokračujeme dál po žluté na rozcestník Pod Horní Vidimí. Tady se dělíme na dvě skupinky. Toňas, Špryni a Matěj šli dál po žluté, podívat se do jeskyně a ostatní se vydávají po modré. Všichni už toho máme docela dost, proto po pár kilometrech, kde modrá přechází silnici, se po ní vydáváme a jdeme kratší a lehčí cestou do Šemanovic. Tady sedáme na zahrádku místní pěkné hospůdky. Než se stačíme rozkoukat, tak doráží i druhá skupinka. Dáváme si něco k pití a výborné domácí dortíky. Po občerstvení, odpočinku a Terka i po krátkém spánku se vydáváme na nedalekou zříceninu skalního hrádku Kostelíček, kde budeme nocovat. Tam jsme si rozbalili spaní, k večeři jsme si dali co nám ještě zbylo a po večerních vtipných hrách u ohně jsme šli na kutě.
V neděli po ranní hygieně a snídani vyrážíme směr Mšeno, které je vzdálené asi 12 km. Jdeme kus po žluté a na rozcestníku Malá Jestřebice měníme barvu a dál pokračujeme po zelené. Narážíme na skalní hrad Nedamy, který rychle proběhneme a míříme dolu k malé říčce Pšovka. V místním kempu chvíli odpočíváme a házíme Frankovi aport do jezírka.. Přejdeme přes lávku a napojujeme se na červenou, která nás vede až na rozcestník Pokličky. Tady se vydáváme po modré a opět šlapeme do kopce po schodech až ke skalnímu útvaru Pokličky. Jdeme dál po celkem rovné zpevněné cestě s malými přestávkami až do Mšena. U místního koupaliště čekáme na ostatní a odpočíváme. Já osobně už toho mám celkem dost. Nožky bolej J. Ve Mšeně sedáme do hospůdky na oběd. Pak se ještě pár z nás osvěžilo zmrzlinou a hurá na vlak.
Díky všem zúčastněným. Díky Árnymu za naplánování super cesty. Myslím, že když řeknu, že to celé bylo nezapomenutelné, tak budu mluvit za všechny. Teď už jen doufat ve větší účast na příštím vandru.
Zaspal Frgy