Se Spolkem na vandru Českým rájem 05/2014
Při plánování jarního vandru jsme s Arnym rozmýšleli, kde jsme ještě nebyli a kde by se nám líbilo jako v Hřensku nebo Kokořínsku. Rozhodnutí padlo na Český ráj a stačilo naplánovat cestu, zabalit a vyrazit. Když jsem v pátek 23.5. koukal na počasí, tak předpověď nebyla zrovna příznivá, meteoradar také předpovídal značnou oblačnost až do soboty večer. Nejsme žádné měkkoty a tak jsme za průtrže vyrazili na Hlavní nádraží v Praze, kde byl sraz s ostatními a společně jsme odjeli vlakem do Dolánek u Turnova. Vlak sice nabral asi půlhodinové zpoždění, ale to nám nezabránilo najít místo ke spaní ještě dříve než padla tma. Spali jsme na Drábovně u červené turistické značky. Na spaní jsme se museli rozdělit a spát pod dvěma převisy, které vzhledem k nočnímu dešti přišli vhod.
Druhý den nás přivítalo pěkné počasí s občasnou oblačností. Vyrazili jsme po vydatné snídani dále po červené k hradu Frýštejn. Bohužel Bari musela využít český záchranný systém, jelikož po uklouznutí na mokrém kořeni si pochroumala ruku. My po odlovení pár kešek jsme udělali krátkou zastávku na Frýdštejně, který se tyčí kousek od Malé Skály. Za Frýštejnem jsme si pochutnali na obědě hradních pánů, o který Bari s Toňasem přišli, i když se podíleli na jeho obstarání. U Malé Skály jsme viděli krásný Pantheon a mnoho veteránů, kteří zde jeli závod. Po poledni bylo na čase se vydat směrem Koberovy, kde se konaly slavnosti a dále na Hamštejnský hřeben. Chtěli jsme se někde stavit na semifinále v hokeji, který jsme hráli s Finskem, ale nebyla možnost a nakonec by to byla i ztráta času vzhledem k výsledku 3:0 pro seveřany. Na hamštejnském hřebeni přišla vhod ponča a pláštěnky. Průtrž, která nás potkala, byla krátká, ale za to intenzivní. Při následném putování jsme se pod Kozákovem klouzali bahnem a Lehi si ozdobil kalhoty krásným vzorem. Den se chýlil ke konci, a tak bylo načase rozbít tábor. K tomu nám posloužila jeskyně s nádherným ohništěm. Opékané klobásy a buřty přišli všem vhod. Kdo měl ještě hlad, tak se dorazil polévkou a při hádací hře jsme se pomalu chystali do spacáků. Tuto činnost nám přerušila noční hlídka CHKO, která nám za drobný poplatek dala přednášku o místní krajině a popřála nám dobrou a ničím nerušenou noc.
Neděle ráno slibovala slunný den a také se tak stalo. V dopoledních hodinách jsme zdolali kopec Kozákov s rozhlednou. Dali si malé občerstvení a vydali se dolů z kopce do Semil. U Semil jsme udělali ohniště a uvařili si těstoviny s boloňskou omáčkou, která byla sice instantní, ale za to zasytila. Ze Semil na vlak to bylo 5 km, které vedli krásným údolím Jizery Riegrovou stezkou kolem Via ferraty, kde jsme chvilku pozorovali horolezce. Viděli jsme pramen Antala Staška, tunel ve skále a hydroelektrárnu na konci stezky u Spárova, kde nám po malé svačině jel vlak směrem domů. Cesta byla s přestupy v Železném Brodě, Turnově, Mladé Boleslavi a Nymburku, přesto jsme dorazili včas na Hlavní nádraží v Praze. Unavený, ale spokojený se každý rozjel do svého bydliště.
Děkuji za účast na vandru Bari, Radimovi, Čuli + ½ Čulíkovi, Lehimu, Ondrovi, Zuzce, Arnymu, Šprynimu, Matějovi, Tomášovi a Járovi.
Díky Toňas