A je to tady – konečně červenec! Prázdniny, sluníčko a především tábor v Bezdružicích! Odstartovalo se zcela klasicky v Praze na Kavalírce, všichni táborníci umístili svoje krosny do autobusu, dali pusu rodičům a usedli na sedadla vozu, který se vydal přes Plzeň do naší oblíbené krajiny plné lesů, srnek, potoků a liduprázdných vesniček.
Letos se naše tábořiště proměnilo ve Šmoulaland - šmoulí vesničku, kde už několik set let poklidně žije Taťka Šmoula a mnoho dalších šmoulích bytostí. Všechno bylo modré, bájo, žúžo, príma a rozkošné. Děti byly záhy rozděleny do čtyř šmoulích družinek, vymyslely si jméno a pokřik a taky nám velmi barvitě popsaly, jak probíhá jejich klasický šmoulí den. Postupně se nám tedy představily družinky Šmúnie (v čele s Buchym), E-Smurfs (v čele s Vojtou), Šmoulí Liga (v čele s Járou) a Šmoumani (v čele s Danem). Nechyběla ani modrá barva na tělo, a tak se jeden člen z každé družinky mohl na chvíli stát opravdickým šmoulou s modrou kůží a udělat nám malou modelingovou promenádu.
V následujícím dnu bylo všechno stále modré, roztomilé a úža. Táborem chodili Šmoulové sem a tam a šmoulí družinky dostaly za úkol uvařit jídlo z převážně modrých surovin. Každá se s tím poprala po svém, ale originalita nechyběla v žádném jídle!
Tábor by býval pokračoval v tomto modrém rozkošném stylu dál, ale v noci z pondělí na úterý se z čista jasna stalo něco podivného. Země se trochu zatřásla, na nebi se objevily barevné blesky a ve stejnou chvíli udeřil silný hrom. Nikdo z nás nevěděl, co se děje, a tak jsme se odebrali ke spánku jako obvykle. Následujícího rána jsme však zjistili, že jsme se vrátili zpět v čase. Najednou nebyl rok 2021 a tábořiště nebylo šmoulí vesničkou. Psal se rok 2020 a my byli na táboře, který se odehrává ve stylu pravěku a filmu RRRrrrr. Všechno to bylo tak nějak známé, minimálně těm, kteří na daném táboře minulý rok byli. Ale jak jsme se sem dostali?
Odpověď přišla relativně brzy, a to v podobě dopisu od EFKA. EFKO byl samozvaným prezidentem časoprostoru a vysvětlil nám, že dokáže celý tábor včetně nás vrátit zpět v čase. Na jednu stranu se to zdálo zábavné, ale také jsme se začali bát toho, že se nikdy nebudeme moct vrátit zpět do přítomnosti. Tak jsme začali pracovat na vlastních strojích času, pomocí kterých by se nám to mohlo povést. Každá družinka měla svůj a ten si vylepšovala po celou dobu tábora pomocí součástek, které nám EFKO posílal vždy, když jsme dle jeho přání poctivě hráli hry z minulých let. Téměř každý den nás přesunul do jiného roku a my jsme si tak mohli zahrát hru například i z roku 2005. Noc co noc došlo k onomu podivuhodnému výbuchu a následující rána jsme zjišťovali, v jakém roce vlastně zrovna jsme. Bylo to vzrušující! Nápovědou nám byla vždy společná fotografie na kůlu před kuchyní a trička z daných let, která na sobě měli vedoucí.
EFKO nás přehazoval z roku do roku lehce jako by se nechumelilo. Občas nás vrátil i mezi Šmouly, asi abychom se nechali hezky navnadit, ale brzy nás vždy nelítostně mrsknul zpět do minulosti. Čas od času nám od něj přišel dopis a postupně jsme zjišťovali, že to není žádný zloduch, ale jen člověk, který rád vzpomíná. A my mu u toho měli dělat společnost. Postupem času se však umoudřil a krůček po krůčku nám začal odhalovat, kde se schovává. Nakonec ho našly děti v úplném cíli své závěrečné cesty. Seděl ve svém nablýskaném stroji času. A víte co? Nebyl to nikdo jiný než náš Fíla. Filip Bouma, bývalý předseda SpB. To on si chtěl nostalgicky zavzpomínat na minulé roky a zážitky z táborů. To on nás vracel v čase a chtěl po nás, abychom hráli hry jako v letech, které už jsou dávno pryč. Nebyla za tím žádná zlost ani žádná podlost, jen křehké srdce toho nejvěrnějšího spolkaře pod sluncem.
Ve chvíli, kdy ho děti objevily, přestal manipulovat s časem a nechal nás všechny vrátit se zpět do současnosti, ke svým rodičům, sourozencům a kamarádům. Ještě před odjezdem do Prahy jsme to všichni společně oslavili hostinou s hamburgerama a majestátním závěrečným ohněm. U něj se zároveň vyhlásilo bodování stanů i jednotlivců.
V jednotlivcích obsadil v kategorii mladší první místo zcela nekompromisně Jonáš Vodička, na druhém místě skončil Tobík a na třetím Áňa Č. Ve starších se na prvním místě umístil Adam, na druhém Áďa a na třetím Adinka. Co se týče úklidu stanů, ten letos ovládly dvojice Kája a Agip a dvojice Kiki a Adinka.
Také proběhlo vyhlášení celotáborové hry, které dopadlo takto:
1.místo - Šmúnie
2. místo - Šmoumani
3. místo - Šmoulí liga
4. místo - E-Smurfs
Tábor dospěl ke zdárnému konci dřív než bys řekl švec. Ale tak už to holt bývá. Radost z něj nám nezkazil ani přetrvávající déšť, který byl letos opravdu vydatný a neúprosný. Téměř neustále jsme něco sušili a to, co se zrovna usušilo, velmi často zmoklo ještě předtím, než jsme to byli schopni uklidit. I to má ale vlastně svoje kouzlo.
A co k tomu dodat nakonec?
Dlouho jsme se všichni obávali toho, že se kvůli přetrvávající covidové pandemii nebude moct letošní tábor vůbec konat. Jelikož však byly tábory povoleny na poslední chvíli i v roce minulém, nikdo z nás nepřestal veřit a nakonec nám šlo štěstí naproti. Tábor se uskutečnil až na pár výjimek v podobě antigenního testování a dezinfekcí na každém rohu ve zcela tradičním režimu a my si ho užili na šmoulmaximum!
Tak ahooooj zas příští rok ☺
CETEH tým - Adél + Jogi + Václav + David