Píše se rok 2222, bezmála 200 let po Velké jaderné katastrofě. Hrstka přeživších, která měla štěstí nebo peníze, se onehdá ukryla v podzemních bunkrech společnosti SPOL-TEC, kde v uzavřených komunitách přežívá až do dnešního dne. Život na povrchu již není jako dříve a pro běžného smrtelníka může být velmi nebezpečný. Krom místy přítomné radiace, zmutovaných organismů, jak živočišných, tak rostlinných, je zde i nouze o základní suroviny nutné k přežití - palivo, el. energie, zbraně a v neposlední řadě i jídlo a voda. I přes tyto neduhy najdeme však v této Pustině známky civilizace. Jak se zjistilo, některým se podařilo přežít i mimo SPOL-TEC bunkry a mezitím, co my jsme pohodlně seděli na zadku v podzemí s dostatkem všeho, oni už pokládali první kameny nové civilizace. Našlo se pár odvážlivců ze SPOL-TECu, kteří se vydali na povrch a navázali kontakt s těmito pustináři a ve spolupráci s nimi založili první pustinný SPOL-TEC kemp.
Zde přichází naše chvíle - 4 průzkumné družiny; Psí-Chooť, Grů-Krů, NaOH a OČ&DS (osm Čechů a dvaja Slováci), byly vyslány na povrch s jediným cílem. Najít a získat Soupravu na Obnovení Pustinné Krajiny, S.O.P.K. neboli SOPKu. Toto zařízení je údajně schopné při správném použití obnovit zpustošenou krajinu do její původní podoby.
A tak jsme se vydali na cestu plnou nástrah Pustinou. Totiž vydali, nejdříve bylo třeba se zařídit, abychom v Pustině vůbec přežili. Suroviny, vybavení a hlavně komunikační spojení byly věci, které bylo třeba zařídit než se kamkoliv vydáme. Naštěstí můžeme potvrdit legendární odolnost telefonů Nokia, bez nich bychom to daleko nedotáhli. No a nějaké ty boje o suroviny a vybavení, či příležitostný střet s IČKQ už nestojí moc za řeč.
Co však za řeč stojí je, že čím víc se blížíme SOPCe, je vedení SPOL-TECu více pochybnější. Nám to zpočátku možná tak nepřišlo, ale pustinářům a několika velitelům došlo velmi rychle, že to v pořádku není. S příjezdem Steve R. Hawkinse se nám povedlo svrhnout SPOL-TEC velení v kempu. Zbývala jediná věc - dostat SOPKu dříve než SPOL-TEC a nedovolit těm vyděračům její zneužití.
S dostatkem indicií jsme se vydali na naši závěrečnou misi. Aby nás SPOL-TEC nevysledoval, byly naše instrukce šifrované, což sice náš postup trochu zpomalilo, ale pro bezpečnost mise to bylo nezbytné.
Průzkumné družiny ve spolupráci s veliteli v odboji se podařilo všem čtyřem skupinám získat kryptex, který obsahoval plány na sestrojení soupravy S.O.P.K. To však byl jen poloviční úspěch, neboť bylo potřeba jej dopravit zpět do kempu. To muselo taktéž proběhnout mimo dosah nepřátelských hlídek SPOL-TECu, neboť střet s nimi by byl pro družiny jistě fatální.
Díky odhodlání a důvtipu všech jednotlivců se nakonec podařilo všem úspěšně doručit plány zpět do kempu, kde už na průzkumníky čekal úsvit nové, svobodné civilizace. Plány byly rychle rozeslány do všech známých pustinných osad, čímž byl definitivně poražen autoritářský režim SPOL-TECu společně s jejich plánovaným “Monopolem pro život”.
Obnova zpustošené krajiny bude jistě trvat desítky dalších generací, avšak návrat k životu tak, jaký byl před Velkou jadernou katastrofou už nic nezastaví. A všichni členové průzkumných družin se zapíší do historie jako hrdinové!
Výsledné pořadí průzkumných družin:
-
OČ&DS
-
Grů-Krů
-
NaOH
-
Psí-Chooť
SPOL-TEC, vaše Alfa a Omega... UŽ NE!
*Za odboj sepsali: Ondra a Knír*