Je sobota 11. 3. a my vyrážíme se Spolkem za sněhem…teda alespoň v to doufáme, jelikož tento rok jedeme na lyžák v posledním termínu jarních prázdnin a v Praze už to vypadá na jaro. Jedeme na Miletu do Velké Úpy, stejně jako v roce 2017, kdy jsme tu byli poprvé (taky na poslední termín jarních prázdnin na blátě) a stejně jako posledních 6 let. Máme to tu rádi, protože, co by “lyží dohodil”, je lyžařský areál Velká Úpa a na obě strany odjíždí skibusy do dalších velkých areálů jako je Pec pod Sněžkou a nebo Černá hora. A na Miletě dobře vaří a hezky se o nás starají.
I letos při příjezdu vidíme, že sníh tu je a vypadá to, že minimálně první dny dojedeme na lyžích skoro až k chatě, což je pecka.
Lyžařský (a snowboardový) výcvik zahajujeme klasickou procházkou po horách, vybalováním věcí a probíráním novinek se všemi kámoši. Večer pak hrajeme seznamovací hry, abychom přivítali nováčky a nevolali na sebe “hej ty, pocem”, ale “čau Buchy, jak to jde?”.
První den lyžovačky trávíme ve Velké Úpě. Někteří stojí na lyžích poprvé tento rok, tak je na začátek třeba trochu rozhýbat tělo, než se vrhneme na větší svahy v Peci. Brzy se do toho dostáváme a jezdíme jak draci…a pak si posedíme 15 min na supermegarychlé lanovce na Portášky…tyjo, snad jí fakt někdy vymění za novou!
V pondělí prší, a to dost, takže lyžujeme v Úpě, a jen dopoledne, a odpoledne trávíme tématickým turnajem v prší na chatě, přičemž doufáme, že sníh úplně nesleze, abychom v dalších dnech měli na čem lyžovat.
Úterý je velký DEN - jedeme všichni do Pece pod Sněžkou. Už při příjezdu je jasné, že stav sněhu budeme muset zhodnotit zhruba ze vzdálenosti 1 m, protože na větší vzdálenost není vidět. Po chvíli se ale mlha alespoň trochu zvedá a ukazuje se, že Pec se svahy pod Sněžkou má o level lepší sněhové podmínky než Velká Úpa. Ne nadarmo se říká, že je to se sněhem jedno z nejspolehlivějších středisek v Česku. Jezdíme až do 14:00, pak si dáváme oběd a pozdní odpoledne strávíme hraním Pyramid po chatě (táborová hra).
Ve středu je v plánu tzv. volný den (bez lyžování), abychom dali odpočinout unaveným lýtkům. Těžko říct, jestli odpočinek znamená túra do Pece do obchodu, ale nikdo si při představě křupavých brambůrků a šumivé coca coly nestěžuje. Kloužeme se (doslova) po lesní cestě až do Pece, kde mimo obchod proběhne také návštěva bobové dráhy. Každý si sjede 2 jízdy. Zpátky pěšmo podél říčky na oběd a odpoledne hrajeme hry na chatě. Večer je diskotéka se zábavnými hrami v režii Kuby, Dana a Buchyho.
Čtvrtek je znovu ve znamení Pece, protože Úpa po deštích vypadá trochu hnědě. Je celý den krásné azuro, takže si všichni skvěle zajezdí. Někteří až moc, viď Pepo! (Pepa si zlomil kost v palci u ruce při poslední jízdě). Oběd máme zase na 14:00 a pozdní odpoledne trávíme koulovačkou se zbytky sněhu na mini sjezdovce u Milety.
Pátek je dnem ukázky našeho jízdního stylu ve slalomu na čas. Jiná škola nám zabírá klasický plácek a tak si ještě před slalomem zajezdíme v Úpě, protože dva slalomy zároveň nepovolí vlekaři. Na řadu přicházíme kolem 11 a stíháme dvě kola slalomu před oběděm.
Výsledky zde:
Lyžaři mladší:
-
místo - Mára B.
-
místo - Ela S.
-
místo - Kája Z.
Lyžaři starší:
-
místo - Raby
-
místo - Tonda K.
-
místo - Víťa
Snowboard mladší:
-
místo - Bára Z.
-
místo - Ella
-
místo - Nairi
Snowboard starší:
-
místo - Erika
-
místo - Laura
-
místo - Martin H.
Odpoledne už lyžovat nejdeme, protože do Pece to nestíháme a v Úpě je tankodrom. Vydáváme se do bufetu na sjezdovce na “apres ski”, vyprovázíme Čekalky, které odjíždí dřív domů a pak se procházkou přes sjezdovku vracíme do Milety na večeři.
Večer je vyhlášení výsledků slalomu, bodování pokojů, všichni dostanou pamětní listy s Krakonošem a vybírají si jednu ze skvělých cen na stole hojnosti. Pak rozvlníme boky na Kubově legendární diskotéce n.2 a jdeme spát.
V sobotu balíme, hrajeme ještě hru Pošta a po obědě se vydáváme na cestu k autobusu, který nás zaveze zpět do Prahy.
Díky všem za další ze skvělých lyžáků. Je to s vámi pokaždé fajn! Těšíme se na nějaké z dalších akcí.