Cyklotábor Ředkovec
Letošní cyklotábor se nesl ve znamení komornější účasti a krásného podzimního počasí. Po pár letech jsme zkusili novou lokaci v okolí krásné (podle Lukáše nejkrásnější) řeky Sázavy. Základnu, ze které jsme každý jeden den vyráželi na kola nám dělalo velkorysé táborové zařízení – rekreační areál Ředkovec. Účastníci byli podobně jako loňský rok spíše mladší a o to statečnější cyklisti ve věku 5-13 let.
Hned první den dopoledne jsme si zopakovali zásady bezpečné jízdy, správného cyklistického oblečení a hned jsme si vyjeli po výkonnostně/přátelských skupinkách po okolí vyzkoušet seřízení strojů. Skupinky byly tak dobře rozdělené, že už se téměř do konce tábora neměnily a jen se občas proházeli doprovodné vozy (myšleno vedoucí). První skupinku „cyklíšťat“ tvořili Pája, Kiki a Antka, druhá „holčicyklisky“ byly Niki, Stela, Venda, Natálka a v poslední „cyklučičí“ skupině jezdili Vojta, Vojťák, Jindra, Máťa a Páťa.
V dalších dnech jsme pak ve skupinkách na střídačku projížděli Lipnici, Světlou a Ledeč (všechno nad Sázavou) a také velmi zajímavá skalní umělecká díla Zlaté oči, Ústa pravdy a Bretschneiderovo ucho. Cestou k Ústům pravdy se nacházela palačinkárna, kam pro velký úspěch „museli“ postupně všechny skupinky.
V pondělí jsme si přes den všímali vlajek na úřadech, školech a také na hradu Lipnice a večer při čtení programu jsme si připomněli státní svátek 28. října. Postupně jsme dali dohromady i jaký svátek, že to slavíme a nejvíce detaily ohromila malé i velké účastníky Natálka Veselá 1).
V pozdním odpolední během jízd zručnosti, rychlosti a pomalosti nás překvapila přepadová kontrola z výboru a jeden z nejoblíbenějších vedoucích Wallybuk. Dorazil s Klárkou v požehnaném stavu a po večeři si vzali všechny děti k sobě a hráli několik klidnějších „těhotenských“ a i pár akčnějších „wallybukovských“ chodbových her. Hádejte milí čtenáři, kterou z těchto her nepřežil jeden (kdysi) zasklený obrázek paní majitelky…
V neděli po setmění si pro malé účastníky připravil vedoucí Fíla a odrostlé „dítě“ Vojťák odvážnější variantu Kimovy hry s čelovkou a k tomu ve staré strážnici na kraji areálu. Všichni účastníci dorazili sami nebo ve dvojicích do skrýše, většinu předmětů si i zapamatovali a jako sladkou odměnu si rovnou ze strážnice odnesli minibalení gumových medvídků. Jindra Kalvoda se ke hře postavil nejodvážněji: chtěl jít sám a bez čelovky, což zvládnul a posvítil si jen, aby ve skrýši viděl předměty k zapamatování.
Na úterý byl naplánovaný celodenní výlet s obědovým balíčkem se Snickerskou a chlebem v řízku. Všechny skupinky jsme se sešli v tradičních sklárnách Caesar Crystal Bohemiae, kde jsme měli domluvenou exkurzi. Viděli jsme skláře, jak tradičním způsobem foukali sklo, což si některé děti také vyzkoušeli a všichni jsme na vlastní upocenou kůži pocítili náročnost této práce. Úterní večer byl poslední z celého cykla a tudíž jsme se po večeři věnovali vyhlášení dovednostních soutěží na kole (Lehi) a velmi oblíbenému celotáborovému bodování pokojů. Každý den to byla jedna z nejočekávanějších akcí. Krásné, spravedlivé a veeelmi přísné bodování nám připravila Pája Pívo a body byly hezky znázorněné symbolikou počasí. Komu pršelo, ten se musel zlepšit a všichni tajně i netajně doufali, že budou mít rozzářené sluníčko, které kdosi z vedoucích nazval supernovou. Z tajných zákulisních informací vím, že rozhodovalo i jestli je v pokoji zhasnuto (!).
Vše vyvrcholilo stolem (skromné) hojnosti, protože odměnou nám bylo především množství našlapaných kilometrů a následná disko, piško, tryskotéka!!!
Středa se nesla klasicky v duchu balení, drobné rošťácké rebelie vedoucích a ještě jsme stihli procházku kolem rybníka Ředkovec. S areálem jsme se rozloučili po obídku a plni zážitků a špaget s červenou omáčkou odjížděli domu.
Petr Flachs - Flachsík
1) Poznámka autora: Kromě tedy klasického založení samostatné Československé republiky v roce 1918, nás ještě vedoucí Lukáš nezapomněl obohatit o další „významou“ událost českých dějin. Udála se prý také 28. října, ale (jestli si autor kroniky dobře pamatuje) v roce 1424 a mělo se jednat snad o bitvu u Mohelnice. AI mi poradila, že by se spíš odkazovalo na rok 1420 a bitvu u Vyšehradu. Bitva u Mohelnice se pak datuje opravdu do roku 1424, ale dne 2. srpna. Všichni pevně doufáme, že se příští rok na dané téma zase pobavíme a rozsekneme tuto fascinující historickou záhadu :D